Klasifikace kalicích médií v moderním průmyslu podle vybraných kritérií
Článek reaguje na současný stav kontroly ochlazovací schopnosti kalících olejů v průmyslové praxi. Velice často dochází k tomu, že kalírna požaduje protokol průběhu ochlazování kalícího oleje. Nicméně interpretace získaných výsledků je již velmi problematická. Hlavním cílem experimentu bylo porovnat jednotlivá kritéria pro hodnocení kalících olejů. Z těchto kritérií pak představit průmyslové praxi ta, která jsou zásadní pro provoz v kalírnách. Dále jsou v článku provedeny experimenty pozorování změn vlastností kalícího oleje v průběhu provozu zakázkové kalírny, vliv teploty kalícího oleje na ochlazovací schopnost kalícího oleje a vliv obsahu vody na vybrané parametry schopnosti ochlazování vybraného oleje. Provedeno bylo měření křivek ochlazování (včetně rychlostí ochlazování, času dosažení příslušných teplot) dle ISO 9950 a následný výpočet tzv. Hardening Power oleje, výpočet ploch pod křivkou rychlosti ochlazování v závislosti na teplotě (množství odebraného tepla v oblasti nosu CCT křivky). Pozornost byla věnována rovněž zjištění hodnoty v vycházející z práce Tamury, která bere v potaz konkrétní typ oceli resp. její CCT křivky. To vše bylo komparováno pomocí kontroly tvrdosti a mikrostruktury v řezu válce z oceli ČSN EN C35 daného oleje. Výsledkem je doporučení parametru posuzujícího vhodnost kalícího oleje pro konkrétní oceli a velikost výrobků. Pro měření byly vybrány kalící oleje: Houghto Quench C120, Paramo TK 22, Paramo TK 46, CS Noro MO 46 a Durixol W72.